..a alternativních realit, hlásím se zpět do služby, majore!
Poslední dobou, zcvrkl se můj život na pár akcí, monotónně se opakujících stále dokola. Ne, že by to jindy vypadalo nějak podstatně jinak, ale když v tom žijete celá léta, prostě poznáte ten rozdíl i kdyby byl sebemenší.
A tak se stalo, že se probouzím kolem třetí odpolední, navštívím kuchyň abych zjistila, že po probuzení prostě jíst nedokážu, vrátím se zpět do postele (popřípadě nakouknu do obýváku, abych svou rodinu ujistila, že nejsem mrtvá) a zapnu noťas. Kde je ta změna, ptáte se?
Právě tady. V tuto chvíli to přijde. Zapnu fejsbůk abych uzřela, že je tam pusto a prázdno (co pořád všichni dělají?!) a pak zběžně prohlédnu ninju - tzn. tak hodinka práce, než všechno poklikám a zapnu trénink xD A teď je to tu. Místo abych šla vysedávat do té pusté a nehostinné krajiny, a čekat, až se někdo uráčí napsat nějaký ohromně zajímavý status či vložit nesmírně zajímavé foto (tuto mou potřebu většinou naplňuje pouze jedna osoba - někdo v tom vidí spam, já zábavu), odeberu se do virtuální reality simíků.
Opravdu, tak hodně, jako je hraju teď, jsem je nehrála ještě nikdy. I ve škole u toho prosedím celé dopoledne. A ačkoliv je to neuvěřitelné, dokážu při hře vnímat líp, než při kterékoliv jiné bezduché činnosti, kterou jsem ve školních dnech kdy provozovala. Tak jsem se třeba dozvěděla o velmi zajímavém metabolickém onemocnění - fenylketonurii. Ne, že bych o tom věděla něco víc, ale to slovo prostě uvízlo v mé paměti. Akorát jsem si z toho udělala fenylketonuTrii, takže mám pocit, že se pan profesor u opravování písemek hodně zasměje xDD Nurie nebo nutrie, to už je jedno xD
Zpět k tomu simsu. Odbíhání od tématu je totiž něco, co mi jde strašně dobře, přibíhání k němu už je pak poněkud horší - na to mi už nestačí dech.
Znovu jsem si nainstalovala Veronov. Nějak jsem dospěla k názoru, že sousedství inspirované Shakespearem je přesně to, po čem má duše touží. A tak jsem zde začala tvořit - vznikla má milovaná Éowyn, která pojala za muže sličného Faramira (toho názoru jsem byla pouze já, mé kamarádky se mu smály - především jeho vlasům).
Bohužel, jak Faramir, tak Éowyn jsou touto dobou již po smrti a nějak necítím potřebu je křísit - takový je prostě život. Toto je jediná fotka Faramira, kterou mám, plačícího nad hrobem své matky a také své tchyně xD Byly to úžasné a krásné ženy, bohužel však musely zemřít xDD
Éowyn jsem zachytila také pouze jednou, při nějakém jistě velmi zajímavém telefonátu, soudě dle jejího výrazu xD
No a tak se stalo, že ti dva spolu měli tři děti - dvě vlastní a jedno adoptované. Vlastní děti, dívky, jsou velmi krásné děvy a obávám se, že nemám (zatím) foto ani jedné z nich o.O Ithilien, prvorozená, si vzala Pucka Svatojana (kdo by to řekl, že v předvytvořených rodinách je takový potenciál) a mají spolu tři děti. Elronda, touto dobou studujícího na univerzitě, a dvojčata Elrose a Idril. Lúthien, prostřední ze sourozenců, si vzala jakéhosi barmana, kterého potkala na univerzitě a jehož jméno si moc dobře nepamatuju xD Něco jako Alex Siew, I guess. Mají spolu jedno dítě s to už vůbec nevím, jak se jmenuje. Možná Nimloth, ale možná je to také dítě někoho jiného xD No a třetí potomek Éowyn a Faramira, adoptovaný Nargoth, si vzal za ženu mladší z dětí Svatojanových, Bottom. Společně mají dvě děti, vlastního Olivera a adoptovaného Alexe (Nargoth cítil potřebu, aby se některému z dětí v dětském domově dostalo stejné šance, jakou měl on). No a to jsou ty nejúžasnější děti, které v celém Veronově bydlí! (teď zrovna ne, jsou na univerzitě)
Olík trolíík. Nečekala jsem, že by z nich mohlo vylézt něco tak skvělého a krásného. Oliver je jediný z potomků všech dětí Titanie a Oberona Svatojanových, který nezdědil elfí uši ani žádné jiné z výrazných rysů jeho babičky Titanie. Vlastně těžko říct, kde nabral takové geny :O
*Mimochodem vzadu na té fotografii je Nargoth, těžko říct, co to tam dělá xD*
No a konečně prostor bratrovi Olivera - Alexovi. Protože se mi nechtělo starat o kojence, adoptovala jsem Alexe až jako dítě. Vždycky, když adoptuji, mám hrůzy z toho, co mi ta sociální pracovnice přiveze. Naštěstí má asi pro mě nějakou slabost, jinak si neumím vysvětlit, že mi dvakrát přivezla pěkné dítě. Alex tedy přijel a přes počáteční neshody, se mezí ním a jeho bratříčkem, vytvořil vřelý vztah (sourozenecký!).
Už tady při této jejich hře mě to napadlo. Nejspíše mi už z toho jen hrabe, ale vždycky, když se na ty dva podívám, vidím v nich Sasukeho s Narutem - ačkoliv ti mají vztah trochu komplikovanější xD
Fotím je často, vlastně nikoho jsem ještě tolikrát nevyfotila, jako ty dva xD Přijdou mi roztomilí. Po promoci budou rozhodně bydlet spolu, v jednom z těch veronovských dvojdomků.
Předpokládám, že tenhle článek je obsahově tak bezvýznamný, že se mi ho po sobě ani nebude chtít přečíst, tudíž se omlouvám za případné překlepy či nesrozumitelné pasáže xD Jednou z těchto rodin udělám jeden obří rodokmen a to se potom budete divit, jak je to vlastně všechno pěkně přehledné xD
Nyní však jdu spát, ještě předtím si však přečtu pár stran o dobrodružství v restaurantu na konci vesmíru, a vůbec se tady nemusím ospravedlňovat, proč to vlastně půjdu dělat, ačkoliv by se o mých důvodech k tomuto činu dala napsat řádná řádka řádků.
Sejdeme se na konci vesmíru, péé a dobrou noc, pro těch pár chvil, přejí:
Chiru Granz-Curtissová
Luke Fon Fabre
Píítrsn Páárkr
..a cokoliv co má co společného se mnou a příjmením je to Bíblbrox xD
%20twilight_sparkle.jpg){kind=link}