Náruč plná keců

Hola:)

Dneska mě přepadla obrovská chuť zase něco napsat. Jenže problém je v tom, že to zase bude o ničem (..jako by to někdy bylo o něčem). Ano, mám potřebu se vypsat, ani nevím z čeho, ale cítím, že je to nutné xD

Takže to vezmu chronologicky, od začátku dnešního dne.

Už od úterý je mi příšerně špatně. Jasně, v úterý jsem si to nejspíše zavinila sama, vodárna mi poslední dobou nedělá dobře. Ovšem tak jsem na tom ještě nebyla. Když jsem totiž jela do práce, málem jsem omdlela v tramvaji.. Mé tělo mě absolutně přestalo poslouchat. Zajímavé. Myslela jsem, že to bude konec, ale mé nevolnosti se objevily znovu ve středu večer. Tudíž jsem se rozhodla, že nastal pravý čas navštívit doktorku. Dnes ráno jsem se tedy vydala společně se setrou, která trpí nějakou virózou, směr Stará Bělá. A víte, co mi ta zlá paní v bílém udělala?! Normálně mi sebrala krev! Mou vlastní, karmínově rudou krvu:'( Ale došla jsem k názoru, že nejspíše budu dárcem krevní plasmy, jelikož ten pocit, kdy se vám jehla zapíchne do ruky, to je něco♥ Jo, sadista.. xD Tedy, zítra si zavolám pro výsledky. Vsadím se, že nic nenajdou. Stejně jako tomu bylo před několika lety na neurologii. Jenže oni nechápou, že nejsem jen mere human being¬¬ Takže asi nepomohou obvyklé metody xD

Domů jsme se vrátily asi za půl hodinky (bylo to rychlé, asi jako vždy8-)) a já padla vyčerpáním k zemi. Dobře, bylo to na postel, ale i tak. To víte, když někdo chodí spát ve čtyři ráno..

Pak přišla ta vtipnější část dne. O půl čtvrté mě probudil telefonát mé pracovní Verunky, která dokonce volala mé mamce, aby se jí podařilo mě vzbudit. Jaj, přijela revize. Verča mi brečela do telefonu, že nás vyhodí. Bylo mi jasné, že tentokrát to nebyl jen jeden z jejích hysterických záchvatů, protože jsem sama moc dobře věděla, jak to na obchodě vypadá. Jela jsem tam tedy s tím, že má brigáda po roce, třech měsících a 11ti dnech skončí. Na jednu stranu by mi to bylo líto, nevím, jak bych bez těch financí přežila. Na druhou stranu, konečně bych měla čas na všechno, co jsem kdy chtěla dělat. Ne, že by toho bylo nějak hodně, ale uznejte sami, když odcházíte z domu v sedm ráno a vracíte se v sedm večer, už na moc věcí čas nezbyde. A když už je čas, tak chybí nálada.

Přepočítaly jsme se. Můžu říct, že máme tu nejhodnější paní ředitelku na celém světě. Nejenže nás nevyhodila, ale ani nás neseřvala a dokonce ani vinu neshodila na nás. Což ani nemohla, protože ta práce není jen naše. Nevím, jestli to bylo z toho, že byla tak hodná nebo z toho celkového stresu, ale rozbrečela jsem se tam. A nebrečela jsem jen já, přidala se i Verča a dokonce i naše hodná nadřízená. Tomu říkám emo chvíle.

Sice mi bylo hrozně špatně, ale vydržela jsem tam až do půl desáté. Odvedly jsme kus práce, jestli tam zítra najdu něco nepolepeného, tak budu zuřit:-X

Nějaká další novinka? Jistě. Vrací se mi mé staré já, teda jedno z nich. Chiru chce být zase Chiru, je bezcitná a sadistická. Což ona je sice vždy, ale teď je to opět extrémní. Nevadí mi to, je to skvělé.

Naprosto jsem již rezignovala na život v realitě, jediné co mě zajímá jsou mí manželé. A že jich mám! xD Navíc jsem v sobě objevila věštecké schopnosti. Spočívají v tom, že kdo se mi líbí, z toho bude vědec. Bohužel, jak jsem již řekla, Chiru je citově připoutána pouze k, pro někoho neexistujícím, lidem. Takže vám budoucnost nepředpovím. Ale mohu vám ukázat svého nejnovějšího muže, který se snad vyhoupl na druhé místo žebříčku sexy mužů.

Toť on, můj drahý Jade Curtiss♥ Víte, objevila jsem totiž velkou zálibu v sledování anime podle RPG. Jsou tam totiž moc sexy lidé xDD Ne, že by jinde nebyli, ale nevím, no. Shlédnutí ToA mi zabralo tři dny (teda spíše noci + dopoledne v čajce xD) a nejradši bych se dívala znova. Zanechalo to ve mně takové dojmy, že jsem se chtěla nechat přejmenovat na Luke Fon Fabre, protože to dobře zní xDDD Asi by mi to neschválili, ale v občance by to vypadalo drsně. Asi se tak začnu podepisovat na písemky. Schválně, co mi na to řeknou xD

Co řešit dále? Co takhle japonské problémy? K tomu mám jen tento krátký názor. Naprosto nechápu inteligenci lidí, kreslích obrázky 'Pray for Japan' a lidí, přidávajících se do nesmyslných skupin na fejsbůku. To jako nějak pomůže? Ne. Když už máte potřebu, tak jim pošlete nějaké prachy, tohle jim fakt nic nedá. Stejně to většina myslí dobře jen proto, že je to Japonsko. A víte co? Tak trochu patřím mezi tu skupinu lidí. Ale nejde jen o Japonsko, mám prostě averzi vůči západu, tudíž vše, co se stane za mořem v novém světě je mi jedno. Ale jakmile je to Evropa nebo Asie, tak už je to jiná:) Afriku taky moc nemusím. A Austrálie je moc daleko na to, abych na ni měla nějaký názor xD Jen miluju tamní zvířátka♥

Stejně tak debilní a trapné mi přijdou skupiny typu 'Svíčku za Aničku'. Do prdele, ano, ta holka je chudák, to je jasné. Ale kolik se za rok ztratí dětí, které se nikdy nenajdou? Proč na ně si nikdo nevzpomene? Jen proto, že se o nich nikdo nedozvěděl z nějaké televize. Svět je zlý.

..A proto Chiru prosperuje xDD

Končím, myslím, že článek je dostatečně dlouhý a stejně si ho, vzhledem k jeho délce a bezobsažnosti nikdo číst nebude.